MĚSTO Kirilov Zmlkni, ty město hluku plné Ať můžu v nímat krásu žití Někdy mi přijdeš bezohledné Jindu mě tvoje píseň chytí Zmlkni, ty město plné hluku Ať můžu slyšet zvony znít Vždyť mám nejvíc jen sto roků Abych tu mohl s tebou být TIBET Kirilov Stále výše až k vrcholům stoupej K vrcholům výšek odkud uvidíš kraj Stále výše až k vrcholům dojdi K vrcholům výšek odkud uvidíš ráj Dojdi až tam, kde vítr cuchá vrcholky hor Až tam, odkud spatříš ráj A v dáli vychází slunce Zvony klášterů zpívaj´ Tady se zrodila báseň Stvořila nebeský háj MERCEDES Kirilov Nemůžeš si dovolit mercedes Tak si přečti třeba Mladou frontu dnes Tamto co potřebuješ to není v novinách Ani si na to nevyděláš v 8 hodinách Berou Tě jiný věci jako třeba (auta) a tak Koukat se do blba, na nebe jak pluje mrak A když tvý myšlenky doplujou tam kam si chtěl Tak přijdou Oni a řeknou Ti, co by si měl A vidíš jiný světy, který nejsou k vidění A taky divy, který určitě jsou k divení A právě tenhle vesmír tě za tvý zlatý ruce vzal A jak to vypadá,tak tě nenapadá,co bude dál A jenom hledáš, hledáš, pokoj si nedáš Chodíš sem a tam po ulici málokde si sedáš Tak už jenom to město zná tvý jméno Ne jako chytráci, co věcem v hlavě říkaj seno Přenášíš přes srdce i silnější nadávky Problémový dítě, co furt myslí na dálky Na dálky, na dálky, na chvíle za obzorem A holub, z náměstí je pro něj větším vzorem Než učitelka, vychovatelka a celá její filozofie A tak aspoň v tý svý hlavě lítá na místa, kde to žije Kde nejsou kecy, překecy určený vyvoleným Moralizace a integrace mluvící k vyděděným A jak pak nemám koukat se na všechny tak blbě Když od lidiček, co je mám rád, přicházej děsný můry ke mně A k tobě snad ne? Jak to dopadne? Vychladne slunce nebo meteorit, asteroid na mě dopadne To snad ne Hudba je královna! VÍM V KOLIK VSTÁVÁ Kirilov Dva už nejsou jeden, Shakespear to věděl A napsal drama o lásce, která se stala šťastnou Až tehdy, kdy už ji nemohli rozdělit Na tomhle zkurveným světě Vím v kolik vstává, v kolik chodí spát Vím, kdo ji vdává, komu se musí dát Proč tak bez lásky Pálej´ mě otázky Takhle bez lásky Se to stává Nechci se vyptávat, ztrácet naději, utíkat S hlavou plnou nevyřčených slov Rytmům nepravidelným snažím se vysvětlit Proč Její okno je v celým vesmíru nejjasnější bod Pohyby závěsů dává mi znamení, odejít S hlavou plnou nevyřčených slov Citům neutěšeným teď vysvětluju dlouze A krátce, dlouze proč odcházím a krátce proč se vrátím Takhle bez lásky Hořej´ otázky Proč bez lásky Se to stává Vím v kolik vstává, v kolik chodí spát Vím, kdo ji vdává, komu se musí dát Proč tak bez lásky Hořej´ otázky Smrděj´ otázky Takhle bez lásky Se to stává Neztrácím naději, střídavě opouštím zákoutí plná Voňavých zážitků - neviditelných stop Ji provdají, lásku vydědí, sebe zaprodají Asi jiní se dočkaj smysluplnějších dob Uprostřed zahrady koně se splašily na místě plném Voňavých zážitků - neviditelných stop Raději ať v krysu, v havrana se změnim Jen když svobodu mít budu namísto nevyřčených slov Jen když svobodu mít budu a ne hlavu plnou nevyřčených slov Umučených slov... Zabitých slov... Uškrcených slov... Podříznutých slov... Zadávených slov... Ušlapaných slov... Zavražděných slov... Usmrcených slov... Nešťastnou náhodou zabitých slov... Umlčených slov... Postřílených slov... Nezvěstných slov... Ukopaných slov... Zmrzačených slov... Popravených slov ...